Pletené barevné masky připomínající kukly zvané balaklava, trička za 25 dolarů zobrazující nahé ženské poprsí a plyšoví medvídci, takové jsou v současnosti nejznámější symboly protirežimního odporu v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku. Autoritářské režimy postsovětského prostoru jsou vystaveny provokacím ve formě extrémních performancí od ruských Pussy Riot přes ukrajinský Femen až po švédské ochránce lidských práv.

Slabá, nejednotná a bezmocná opozice se alespoň takto snaží vyjádřit své antipatie, nicméně její akce zatím získávají mnohem větší odezvu a podporu u západního tisku než v řadách ruského, ukrajinského či běloruského obyvatelstva. Alternativní hnutí, jež chtějí proniknout na politickou půdu, mohou doufat maximálně v to, že jim vládnoucí moc, kterou takto nutí jednat, na jejich provokace „skočí“. Jedná se o dobře vykoumanou léčku, na niž v podstatě neexistuje dobrá odpověď. Rozhodná reakce ze strany vládnoucího režimu je totiž takřka nevyhnutelná, to však vládu okamžitě diskredituje v očích Západu.

Rozhodná reakce ze strany režimu na tyto protesty je takřka nevyhnutelná, to však vládu okamžitě diskredituje v očích Západu

Tělo jako prostředek protestu

Celou tuto sérii zahájila ukrajinská skupina Femen založená v roce 2008, jejíž členky si říkají „topless bojovnice“. „Naším bohem je žena, naším posláním je protest a naší zbraní odhalená ňadra!“ vyjádřila heslo hnutí jeho vedoucí představitelka Anna Hucolová. Jejich cílem je upozornit na situaci ukrajinských žen, na sexuální turistiku, prostituci, činnost zprostředkovacích sňatkových kanceláří, nedůvěryhodnost rozvodových institucí a utlačovatelské společenské uspořádání, v jehož středu stojí muži.

Členky hnutí Femen demonstrují s odhaleným poprsím, květy ve vlasech a s transparenty vysoko nad hlavou. Jejich mluvčí Inna Ševčenková přiznává, že dokud se nesvlékly, tak jim nikdo nevěnoval pozornost, zato jejich tělo je naopak vynikajícím prostředkem protestu. „Muži mají rádi ženská ňadra, ale když chce žena také něco říct, to už se jim nelíbí,“ prohlásila pro Der Spiegel.

Jádro skupiny tvoří přibližně 40 aktivistek, které se pravidelně objevují na performancích, nicméně včetně místních organizací mají v současnosti jen na Ukrajině téměř 300 členů a jejich sympatizantů na internetu je zhruba třicet tisíc. Problémem pro ně nejsou ani hranice, a tak se od Varšavy po Paříž šíří i do dalších zemí Evropy. Už dávno tu ovšem nejde jen o feministická hesla a jejich „politické chuligánství“ nezná mezí.

Naposledy například vyjádřily svou podporu členkám skupiny Pussy Riot tím, že podřízly kříž vztyčený roku 2004 v centru Kyjeva na památku obětem stalinské diktatury i jako symbol demokratických snah. „Kříž je symbolem utlačovatelských náboženských předsudků, které podporují diktaturu. Milovníci kříže právě chtějí věznit nevinné,“ zdůvodnily svůj čin, jenž vyvolal nevoli převážné většiny ukrajinské společnosti.

Umění a politiku nejde oddělit

Pod vlajkou feminismu pokračuje svůj boj proti režimu rovněž vloni v létě zformovaná ruská punková kapela Pussy Riot čítající 12 až 15 členek, které „vystupují“ v maskách a nápadně barevných letních punčocháčích. Za svůj vzor považují americkou punkrockovou kapelu devadesátých let Riot Grrrl. „Vzpurné pussies“ složené ze studentek filozofie, hudebnic a jedné alpinistky a elektroinženýrky, které za svého PR manažera považují Karla Marxe a za producenta Liona Feuchtwangera, ovšem zdaleka nebojují pouze za rovnoprávnost žen. Jak zdůrazňují ve svých prohlášeních, umění a politiku podle nich nelze oddělit a jejich kapela byla v podstatě založena v těsné spolupráci s představiteli opozice, kteří organizují pouličními protesty.

Už při svém prvním bleskovém protestu ve stanicích moskevského metra s názvem Osvoboď dlažební kostky protestovaly proti zfalšování ruských voleb, zatímco svou další písní Smrt vězení, svobodu protestu vystoupily na podporu zadržených členů opozice. Světový věhlas skupině zajistila jejich punková mše odsloužená před ikonostasem v moskevské katedrále Krista Spasitele, ve které se k Bohorodičce modlily za to, aby vyhnala Putina, respektive odsouzení k odnětí svobody v délce dvou let za výtržnictví a šíření náboženské nenávisti, jež si za tuto mši některé členky skupiny vysloužily.

Ve svém rozboru publikovaném v listu Neue Zürcher Zeitung připomíná učitelka východoevropské historie na hamburské univerzitě Monica Rüthersová, že to byl právě Putin, který zachránil čest ruských mužů, kteří se po rozpadu Sovětského svazu stali oběťmi triumfujícího paternalistického společenského zřízení. Velká část otců totiž po nastolení kapitalismu najednou nebyla schopna uživit rodinu, v důsledku čehož došlo k rozmachu domácího násilí a alkoholismu i zvýšení počtu sebevražd. Putin svým mužným vzhledem a stylem, sportovní postavou a vždy odpovídajícím společenským oblekem, které byly zcela ve shodě s jeho konzervativním hodnotovým řádem, okouzlil zástupy ruských žen a vrátil jim jejich víru v mužnost.

Ruská dívčí popová skupina Pojuščije Vmestě (Zpívejme spolu) nazvala v jedné ze svých písní prezidenta ideálním mužem, neboť – jak zaznívá také v refrénu –, „je to on, kdo nepije, nebije a neodchází“. Jako jeho další pozitivum uvádějí, že se zajímá o pěkná auta i o umění, ale krom toho i o tak mužné sporty, jako je rybaření nebo lov. Putin se tak distancoval od dřívějšího obrazu ruského politika a podařilo se mu stát jednou z ruských ikon popkultury. Není proto náhoda, že se právě on stal terčem feministek a všech, kdo s nimi na základě politických motivů sympatizují a mají zájem na oslabení režimu.

Via: ceskapozice.cz

Short link: Copy - http://whoel.se/~JrOSN$1cP