„Když jsme začínaly, byly jsme velmi mladé,“ říká dvaadvacetiletá Inna Ševčenková. Překříží si nohy a lehce se narovná v křesle. Usměje se. „Teď už mladá nejsem.“ Aktivistka ukrajinského feministického hnutí Femen, která se proslavila svými protesty s odhaleným poprsím, dorazila na konci srpna do Francie. Na poslední chvíli a s turistickým vízem.  Několik dní předtím totiž tato vysoká hezká blondýnka pokácela na podporu Pussy Riot v Kyjevě motorovou pilou pravoslavný kříž. Což samozřejmě představuje skandál a hrozbu vězení.

Různí „muži” ji sledovali  na každém kroku. „Jednoho rána, když mi začali vyrážet dveře, jsem popadla pas a utekla oknem,“ vypráví. Nejdřív do Varšavy a odtud do Paříže, kde našla útočiště ve čtvrti Goutte-d’Or v místním divadle Lavoir moderne parisien (LMP), kterému hrozí uzavření. Jeho správci, kteří se o jejich případ zajímají, Femenu poskytly bezplatně své prostory, aby zde jeho členky mohly zahájit činnost „mezinárodního výcvikového tábora”, jehož činnost byla zahájena 18. září.

Psychologická cvičení, teorie, sport: program je nabitý. Inna Ševčenková je nadšená: „Chceme formovat mladé ženy, aby se staly vojačkami pro feministickou věc po celém světě.“ Podle jejího názoru lze aktivismus shrnout do jednoho slova: „Práce”.   

První manifestace Femenu proběhla v dubnu 2008 v Kyjevě. Tři mladé ženy se nalíčily jako prostitutky. Už tehdy věděly, že se jejich aktivismus proti sexismu a prostituci bude ubírat cestou pouličních protestů. Na vysoké škole založily pod vedením mozku celé skupiny – 27leté Anny Huculové –  sdružení Nová etika vyhrazené pouze ženám.  V té době Inna Ševčenková studovala žurnalistiku a zároveň pracovala v tiskovém oddělení Kyjevské radnice.  „Měla jsem dobrou práci, bez problémů jsem si platila svůj byt, byla jsem ukázkovou mladou dívkou.” Pochází z Chersonu, přístavního města na černomořském pobřeží. Její otec je voják a matka pracuje na gymnáziu. Má starší sestru.  

V roce 2010 se hnutí rozhodlo změnit strategii. Některé členky nadále demonstrovaly nahoře bez. Datum konání prvního protestu bylo stanoveno na 24. srpna, výročí ukrajinské nezávislosti. „Měly jsme o tom tehdy hodně dlouhou diskuzi, vzpomíná. „Já jsem to dělat nechtěla, ale dnes si myslím, že to byl ten nejlepší nápad.” Spoře oděné mladé, krásné a štíhlé Ukrajinky?  Na to média samozřejmě letí, i když spíše na jejich ladné křivky než požadavky. „Tisk je naší nejlepší ochranou, vysvětluje. Když máme odhalená ňadra, naše poselství se lépe šíří a jsme v menším nebezpečí.“ A vzápětí vysvětluje: „na Ukrajině není žádná protestní kultura, musely jsme se vším přijít samy. Nebyla bych schopná se svléknout na pláži, ale když demonstruji, mám dojem, že mám na sobě to, čemu říkám „zvláštní uniforma”.  

Demonstrace proti prostituci, korupci či ve Francii proti Dominiqueu Strauss-Kahnovi… Dívky z Femenu bojují na všech frontách. I když jsou jejich manýry výbušné, prozatím se drží spíše tradičních feministických požadavků. Podle mladé aktivistky je za tím zejména postavení žen na Ukrajině – jsou „krásné, chudé a nevzdělané”. Nejčastěji aktivistky více či méně násilně vyvede policie, ale občas se to zvrtne.   

Inna Ševčenková najednou začne mluvit potichu, trochu zaváhá, sklopí hlavu a vypadá nejistě. V běloruském Minsku demonstrovaly tři z nich 21. prosince 2011 proti diktátorovi Alexandru Lukašenkovi. Vypráví, že je zadrželo asi patnáct mužů. Ve vazbě byly dlouze vyslýchány, uráženy, bity a bylo jim vyhrožováno. V noci jim nasadili kukly a předaly další skupině. Nejdříve někam dlouho jeli a najednou se ocitli v lese. Chvíle ticha. Muži jim radili, aby se nadýchali čerstvého vzduchu, protože „to je naposledy”. A také jim doporučili „zavřít oči a myslet na úsměv” jejich matek. Ostříhali jim vlasy. Ale nakonec je nezabili. Nechali je uprostřed ničeho, nedaleko ukrajinské hranice. Našli malou vesnici, kontaktovali média. Ukrajinský velvyslanec byl nucen dostat je ze země.

Mediální úspěch vrhá na Femen i stín pochybností. „Říkalo se, že nás financuje Obama, Soros či dokonce Putin! Ale to není pravda. Máme e-shop, kde prodáváme trička. Také máme drobné donátory a snažíme se, aby nám byly při cestách do zahraničí propláceny veškeré náklady.”

Tuto kulturu angažovanosti by Inna Ševčenková chtěla dovézt do Paříže, kde hodlá zůstat dokud nebude návrat do Kyjeva příliš nebezpečný. Má podle svých slov problém dát si pauzu. Neustále dokola pročítá knihu Augusta Bebela Žena a socialismu, bibli jejich hnutí. Německý politik ji napsal v roce 1883: „Žena se bude v nové společnosti těšit úplné nezávislosti; […]  bude postavena na roveň s muži na pozici absolutní svobody a rovnosti.”

Via: presseurop.eu

Short link: Copy - http://whoel.se/~Ox1ZT$1f8